This is Mělník, Not Luková u Lanškrouna

Chtěl jsem aby mojí chronickou grafomanii zmírnil Dědek sepsáním pár plků o předehře uplynulého sobotního večera, kdy Mělník zcela nacisticky okupoval Music Club Havran v pražský Libni. Ten večer jsme přijali pozvání na pražskej koncert od kluků z The Oxx a jako další Mělník City Rockers zahráli The Tampons, doplněný o garage rock The Maggie´s Marshmallows z Prahyyyyy. Z Dědka jsem za tejden nic nevyžebral, neb byl na operaci se zadními partiemi a velice intenzivně si brouká píseň od Devo. Prostě chce často gel na prdel. Ale již je OK a jestli si bolestivě nepřišlápne plnovous tak možná tenhle tejden dáme zase zkoušku. Ale popořadě. Sobota 17.3. začala blíže nespecikovaným faux pass a výčitkami svědomí. Z části kvůli onomu incidentu a z části díky tomu že jsem u Hanze LiPissovi málem zlomil ruku, neb velice veselý LiPiss tančil break dance na stole. Když byl v nejlepším, tančil na zádech a nohy vyšvihnul do ukázkový svíčky a ani se mi nechce psát že jsem ho plácnul přes prdel až sletěl na zem přičemž si plnou vahou zalehnul ruku. Dlouho ležel docela nehnutě. Po chvíli, zmátořiv se, dostal chuť ještě na návštěvu Cihelny, kde nás naštěstí vykázali hned mezi dveřma, tak si LiPiss vyspravil náladu plánovaným ohňostrojem v kebabu. Ten muslim se na to moc netvářil… Takže ta sobota: 3/4 Cirguzu vyrazil do Prahy něco kolem šestý a ti zoufalejší z nás si ještě střihli set s nejmenouvanou pražskou kapelou v obci Luková u Lanškrouna. V hezčím prosklenym kulturáku, kterej pravděpodobně otevíral Milan Chladil, jsem bez stojanů na činely pro 10lidí dlouho nehrál. Punk is dead. A pak štandopéde obsadit Prahu. Nebyl čas na nic, po rychlejším nazvučení, vyčůrání a doplnění tekutin začal Cirguz hrát a bylo to jak tenkrát. Dědek alias DJ Trautenberg prvních několik písní v černejch brejlích, že vlastně ani nebyl vidět. Snažili jsme si dělat prdel sami ze sebe, některý z nás už nebyli ve stavu myslet racionálně, ale o to to bylo veselejší. Zahráli jsme věci který teďka obvykle hrajeme, tzn. Módní show pro majty faking pípl (přímo v  jámě lvové) i celkem už brutálně rychlýho Smrtihlava od kapely The Hysterics, kterým vzdáváme čest teplický punkový scéně, která je v záplavě všech možnejch pitomostí velice nedoceněná. Kluci z Měcholup se po koncertě vyjádřili v tom smyslu že jsme hráli málo hitů, jenže my už Rokenrolu krále, Cirguz, Barely a Radio Luxembourg dlouho nehrajeme. Rokenrolu krále nám zcoverovalo Zakázaný ovoce a teď vlastně přemejšlím proč neni doopravdy zakázaný… V některých ohledech ANO zákazům. Po doposlechnutí produkce zbejvalo prodat jeden vinyl, zabalit a naložit věci, jako bonus ukořistit půl pytle cementu, dokoupit pivo na cestu a nezdržovat se s vracením sklenic. Dědek „byl doma“ jako už dlouho ne a na ulici předvedl ukázkový riot se sklenicí a jakýmsi squatem za klubem. Nejtvrdší rowdies Millwallu  byli oproti Dědkovi tu chvíli jen pytel sraček. Nálada byla velice, velice pozitivní  a umocněná patriotistickym zážitkem kdy se pražskými ulicemi ozýval řev a skandování Mělník über alles! Byli jsme vládci Prahy. Obvykle bejvá v tom stavu, v jakým se nacházeli Dědek, Pípa a Květák především naše přesná a soudnost ztrácející rytmická sekce, takže po čase příjemná změna. Velice jsme se bavili. Krátká „nucená“ zastávka u McD, kde jsme se divili proč po nás kamenama házej ale kde jsme taky dostihli druhé vozidlo z Havranu pilotované Pařátem a obtěžkáno Lančisem kterej byl zmasakrovanej jako vesnice My Lai. Po vyložení aparátu ve zkušebně a vyložení Dědka v Rousovice City jsme se v pěti vtěstnali do čtyřmístný Pařátový limuzíny. Kvarteto rozjařenejch a z části uplně totálně zpitejch pankáčů v sestavě Lančis-Květák-Pípa-Štelcieri si to svištěla Růžovkou, Mladoboleslavskou, takyJarošovkou a Novou ulicí za zvuku Pažitky Xaviera Baumaxy. Pašovali jsme zážitky, pašovali jsme všechno co se dá a řvali jsme jako tygři. Bude to znít hodně změkčile ale už dlouho jsem se necejtil tak šťastnej. Rozumíte, vlahá jarní noc, před váma vidina pár piv ve světlě velkoměsta a nostalgická píseň, kterou jsme prvýkrát počuli na Barvách léta v roce 2005. A tenkrát jsme šmahem Baumaxu odsoudili jako prvotřídního kokota kterej zpívá o hovadinách. Ano, roky běží ať už chceme nebo ne.

š.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s